6. 2. 2010... Nejdřív to byla paráda, ale pak...

06. 02. 2010 | † 03. 12. 2011 | kód autora: EMb

...6. 2. 2010...

Byla to oslava narozenin mojí spolužačky... nejdřív jsme šli na bowlling(bylo nás asi 15)... nejdřív jsme se všichni sešli a byla to zábava... Pak už to, ale začalo houstnout- hráli jsme turnaj, a nestíhali jsme dohrát druhý kolo, oslavenkyně už byla docela na nervy... Bowlling skončil a všichni se chystali na autobus- že pojedeme k oslavenkyni... Ale než autobus přijel tak oslavenkyně chtěla říct výsledky bowllingového turnaje- někteří z nás si házeli kuličkama, jiní si povídali, a jen hrstka lidí poslouchala- a to bylo to blbý= oslavenkyni vybuchli nervy, po chvíli se zase uklidnila a mi mohli vyrazit.... cesta autobusem byla klidná, ALE... než jsme jsme nastoupili do autobusu tak do něj ňákej kluk házel kuličky- a já říkám kámošce "to je magor" on to slišel a rychle zareagoval tim , že po mě začal házet  sníh, rychle jsem vlezla do autobusu a tomu klukovi ještě zamávala moc veselej nebyl a tak hodil přímo do okna autobusu sněhovou kuličku... když se autobus rozjel, tak jsem mu zamávala znova, ALE... on se rozeběh a opět hodil kuličku do okna autobusu... cesta pak byla úplně klidná... od autobusové zastévky jsme šli ještě kus k domu oslavenkyně. Když jsme tam dorazili následovalo- vyvolávání duchů, taková menší sváča(dorta, a nevim kolik druhů jednohubek)... potom jsme se rozhodli, že si uděláme minidiskotéku... v garáži se postila hudba a mi venku spíž házeli sníh než tančil

... a v tu chvíli další VÝBUCH- když jsme hodili i ňákej sníh do garáže... česem se oslavenkyně zase sklidnila a sněhová válka pokračovala kousek od garáže... byl dlouho klid, za chvíli byl pes oslavenkyně vypušten i na silnici- za branku,, ALE pes náhle utekl a lehl si do prostřed silnice... já a Jana jsme šli zaním, než pojede ňáké auto, ale pozdě- auto vyjelo ze zatáčky- řidič si, ale naštěstí psa všiml a tak zastavil- v tu chvíli se oslavenkyně za psem rozeběhla a když k ní přišel tak ho ještě uhodila- nikdo z hostů to nedokázal pochopit... Nevlastní otecoslavenkyně jí řekl, že se má svému psovi věnovat, že by jinak poslechl, ona se akorát naštvala a odešla dovnitř- do svého pokoje- kde trucovala, potom když po chvíli přišla ven a oznámila nám, že je to naše chyba, že když si ho všímají všichni a všichni na něj volají tak neposlouchá... to už jsem já a JAna nemohli vydržet a tak jsme odešli... Šli jsme pěšky celou docela dlouhou cestu a při téé cestě jsme se zrovna zastavili na kebap a hranolky- tam jsme si asi půl hodiny povídali a vyrazili domů... při té cestě jsme narazili na ňákýho "trošičku" opilího chlápka... ten se tam motal na místě tak, že jsem se až divila, že ještě stojí ... pak jsme šli dál, každá ke svímu domovu- a koukat na LEDOVĚ OSTŘÍ...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky lide-spolecnost

Související články